Tutu sukýnka s kloboučkem pro malou princeznu

Ráda dělám radost a vždy jsem razila heslo, že nejlepší dárek je ten, který sami vyrobíme takže jsem se rozhodla, že udělám dáreček pro mou kamarádku, respektive pro její malou dcerku :-)

Moc tajný dárek to nebyl, protože jsem potřebovala vědět míry :-) 

Měla jsem jasnou představu, že se chci pustit do sukýnky pro princeznu ... nejdříveč jsem se chtěla pustit do nádherné sukýnky s kraječkou, kterou jsem našla na MMB ale nakonec jsem se rozhodla pro trošičku jednodušší a časově méně náročnou sukýnku z volánkové příze :-)

Jak se povedla, posuďte sami ...

Jelikož jsem musela kamarádce kápnout božskou proč chci malou Denisku změřit ... :-) ... domluvily jsme se, že k sukýnce udělám i čepičku na léto, aby jí to v kárce slušelo :-)

Inspiraci jsem našla opět na mém oblíbeném blogu Fizule71 a klobouček byl na světě ...

No a takhle vypadá kompletek, když je kompletní :-) Ještě si říkám, že by nebyla špatná nějaká kabelčička nebo něco takového, aby z malé slečny byla slečna velká :-)

Hrad Lipnice v Lipnici nad Sázavou

Nedaleko naší chalupy se nachází další báječný výletový cíl. Jedná se o jeden z nejmohutnějších českých šlechtických hradů, založený na počátku 14. století mocným rodem pánů z Lichtemburka. 

Zřícenina hradu Lipnice

V Lipnici svá poslední léta prožil a také zde psal Jaroslav Hašek. Vznikalo zde i jeho asi nejslavnější dílo "Osudy dobrého vojáka Švejka". Na místním starém hřbitově je i pochován. V podhradí se dokonce nachází penzion a hostinec "U České koruny", který provozují jeho potomci (vnuk a pravnuk s rodinou).

Teď už ale pojďte se mnou na prohlídku ...

 

Velká věž ... nebo spíš to, co se z ní dochovalo ...

Zde je vidět velká věž a Trčkovský palác, což byl reprezentační pozdně gotický palác. Původně zde stály dvě menší budovy purkrabství a kapituly. 

 

V Trčkovském paláci byly dvě hodovní síně, vstupní hala se schodištěm, kuchyně a v přízemí pak zásobní sklepy.

Věž Samson s upraveným vyhlídkových ochozem, který původně sloužil k obraně hradu .... na levé straně je Thurnovský palác, který byl obytným palácem, schodiště uvnitř paláce bývalo hlavním komunikačním uzlem obytné části hradu a sklepení zde ukrývá původní rytířskou hodovní síň, kterou později přebudovali na zásobní sklepy.

Po pravé straně je pak Mázhaus, kde je momentálně umístěna pokladna hradu. V této místnosti sedával také Jaroslav Hašek a napsal zde některé ze svých povídek.

No a nakonec je zde historicky a architektonicky nejcennější část hradu ... Starší gotická kaple byla zasvěcená sv. Vavřinci a po barokní přestavbě v sedmnáctém století byla nově zasvěcena sv. Josefovi. Právě v této kapli byli vysvěceni první husitští kněží v českých zemích.

Bílá věž ...

Kostel sv. Víta v podhradí ...

Zlákala jsem Vás i tentokrát? Okolí je ještě vhodné i na výlety na kolech ;-)

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou

Tohle místo jsem vždy obdivovala ... Kdykoli jsem zahlídla nějaký obrázek nebo video, řekla jsem si, jak je to úžasná stavba, jak je to celé promyšlené, ale hlavně, že na člověka musí dýchnout neskutečná atmosféra když tam stojí .... 

... a taky že ano ...

Tahle fotka není moje ... je vypůjčená z http://www.czechtourism.com/c/zdar-nad-sazavou-unesco-zelena-hora-pilgrimage-church-of-st-john-nepomuk/#photoMedia15225

Pořád jsme si s manželem říkali, že se sem musíme zajet podívat, protože je to něco úžasnýho, ale taky jsme si pořád říkali, že je to celkem daleko jen tak si sednout do auta a jet tímhle směrem ...

Nakonec jsme na to vyzráli a spojili jsme to s cestou na chalupu, kterou máme nedaleko Čáslavi ... no zkratkou bych to nenazvala, ale stálo to za to :-) Pro mě to chvílemi byl teda očistec, protože jsem byla po noční a vyráželi jsme hned ráno :-) No zvládla jsem to, přežila jsem a až na mírný déšť to byl opět úžasný den :-)

Všechny historické nebo architektonické moudrosti jsem čerpala z prospektu a pak také z http://www.zelena-hora.eu.

Už na úpatí schodiště vás to tak nějak vezme ...

A co teprve když se po schodech vydrápete nahoru ...

Kostel je vystavěný na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. Tato skutečnost má vycházet z legendy, ve které se praví, že se v místě, kde Jan Nepomucký utonul, objevila koruna z pěti hvězd. Tento symbol se pak objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Pět písmen má i latinské slovo TACUI - mlčel jsem. To je vyjádřením legendy, podle které světec zaplatil svým životem za to, že neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie. 

Dominantou kopule kostela je velký červený jazyk, atribut sv. Jana Nepomuckého, obklopený kruhem plamenů, z něhož prosvítají paprsky.

Ústřední a nejdůležitější součástí vybavení je oltář, který navrhnul sám architekt Jan Blažej Santini - Aichel.

Ústřední sochou je socha sv. Jana Nepomuckého, stojící na zeměkouli a opticky stoupajícího vzhůru. Pět osmicípých cisterciáckých hvězd na zeměkouli představje 5 kontinentů, na kterých bylo šířeno křesťanství. Zeměkoule je obklopena třemi anděli do tvaru písmene "V" a další dva andělé po stranách odhrnují baldachýn. Nad světcovou hlavou je trojice andílků a jeden z nich drží v ruce klíč a druhý pečetítko, což symbolizuje světcovo mlčení.

Boční oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům ...

Janovi s orlem

Lukášovi s býkem

Matoušovi s knihou

Markovi se lvem

Některá okna v interiéru mají také tvar jazyka, další okna vyplňuje tvar biskupské mitry a posledním tvarem je pak rovnostranný troj´úhelník, který symbolizuje Nejsvětější Trojici.

Hřbitov v původních plánech architekta nikdy nefiguroval, nádvoří bylo až do 19. století zatravněné, aby nic nerušilo vnímání centrální svatyně a byl zde dostatečný prostor pro přicházející poutníky. Vlivem pohřbívání zde došlo k nárůstu terénu a „utopení“ ambitu, které poškozovalo i jeho stavební podstatu. Dnes už se na Zelené hoře nepohřbívá a dochází k postupnému vymísťování hrobů na nedaleký nový hřbitov. Terén bude poté postupně snížen na původní výšku a plocha mezi chrámem a ambitem bude jako v minulosti porostlá pouze trávníkem.

Tak co říkáte? Já byla naprosto u vytržení a kdyby nás nevyhnal déšť a vítr, který se náhle přihnal zůstala bych tam déle jen abych mohla "sosat" tu atmosféru dál :-)

 

 

Zámek Červená Lhota a zřícenina hradu Choustník

Poslední dobou mi trvá hrozně dlouho, než se dokopu ke stažení fotek z foťáku, jejich úprava a cenzura mi trvá ještě déle, ale nakonec se k tomu dostanu a pak to lítá :-)

Teď už ale k dnešnímu příspěvku ...

Na zámku Červená Lhota jsem nikdy dřív nebyla a můj manžel se pořád divil a divil jak je to možný když jsem vyrostla tady na Jihu ... No divil se tak dlouho až jsme se nakonec domluvili na nějakém termínu a podnikli jsme tam konečně výlet :-) Využili jsme k tomu první květnový svátek a vyrazili jsme ještě se švagrem a jeho přítelkyní. 

Výlet to byl povedený ... mě tedy trápil nějaký moribundus a byla jsem ráda, že jdu, ale přálo nám počasí takže všechny moje problémy se na chvíli odporoučely a já si mohla užívat tu krásu :-)

Zámek Červená Lhota leží v jižních Čechách, zhruba 20 kilometrů od Jindřichova Hradce a stojí uprostřed rybníka na pevném skalnatém ostrově. Zámek je přístupný přes kamenný most spojující hráz s ostrovem. 

Za 150,- jsme si půjčili lodičku a hodinu jsme se plavili kolem zámku ... jsem ráda, že jsme si jí půjčili, protože ty pohledy opravdu stojí za to :-)
 

Lodičku si tu nejspíš nechal kotvit Jiřík, když si šel pro Zlatovlásku :-) 
 

A tady jsem já s manželem :-)
 

Byl to krásný výlet, který Červenou Lhotou nekončil :-) Další zastávka byla na zřícenině hradu Choustník. 

Choustník je zřícenina rožmberského hradu ležící na vrcholku hory Choustník nad stejnojmennou obcí v okrese Tábor v Jihočeském kraji, jihovýchodně od města Tábor. 


Tady je ukázka toho, jak hrad vypadal ...
 

A takhle to tam vypadá teď :-)

 

Nebojte ... nechce mě shodit z toho mostku ... jen mě možná chtěl maličko uškrtit :-) Já totiž prý občas zlobím :-)
 

Jak už jsem zmínila, byl to krásný výlet a navíc v nádherné krajině! Cestou domů nás dostihla ohromná přívalová bouřka i s kroupama! Stěrače nestíhaly stírat, ale my jsme na to vyzráli a ukryli jsme se do jedné vesnické hospůdky, kde jsme si dali naprosto perfektní guláš takže to bylo i dokonalé zakončení výletu :-)

Doufám, že jsem Vás navnadila na nějaký ten výletík :-)