... to, co mě přivedlo k háčkování bych nejspíš nazvala náhodou nebo možná výstižnější označení by bylo "zvednutí hozené rukavice". Moje spolužačka ze střední školy jednoho dne začala na svůj facebookový profil zveřejňovat háčkované čepičky a po určité době mi to prostě nedalo a zeptala jsem se kdo jí to naučil .... odpověď byla jednoduchá "nikdo, naučila jsem se to sama podle internetu" ... Chvíli jsem koukala jako puk a říkala jsem si, že to přece není možné ... moje představa jak se člověk dostane k háčkování nebo jiným ručním pracem tohoto typu byla, že existuje hodná babička, která tohle umění ovládá, naučí to svoje vnouče a to pak v této tradici pokračuje :-)
Moje babička strašně ráda pletla a dřív i háčkovala vánoční ozdoby (nejkrásnější byly zvonečky, které máme dodnes). Pletení mě nikdy extra nebavilo a háčkování mě bohužel babička nestihla naučit, nebo spíš jsem o to ani neprojevila zájem. Pamatuju si ale, že u babičky všude bylo plno klubíček, jehlice, háčky, nitě, jehly, špendlíky a hlavně knoflíky, kterými jsem se jako dítě strašně ráda prohrabovala a hrála jsem si s nimi na obchod :-) Vše měla vzorně uložené v košíku a dvoupatrové dřevěné truhličce ... Všechny tyhle poklady mě vždy neskutečně přitahovaly ... s babičkou jsem se naučila vyšívat a to se mě drželo celou základní školu a ještě chvilku na střední škole. Nejspíš v rámci pubertálního věku mě tento koníček opustil a pak jsem už byla schopná přišít si leda knoflík :-)
Ale teď zpátky k mému začátku práce s háčkem ... Po zjištění, že existuje možnost naučit se něco takového jen z internetu jsem začala googlit, hledat, pátrat, ... a skutečně :-) Internet se hemží neskutečným množstvím obrázků, návodů, nápadů a obchodů, které nabízejí vše co háčkařky potřebují. Trvalo ještě hodně dlouho než jsem se odhodlala a začala tvořit ... U maminky a tchýně jsem posbírala všechny možné tloušťky háčků, ale další problém nastal při volbě zkušební příze! Měla jsem doma jen klubíčko černé vlny, která byla zřejmě pozůstatkem nějakého vypáraného svetru. S roztřepeným, zauzlíkovaným, ale hlavně černočerným klubíčkem se prostě nedalo nic dělat. Vydala jsem se o galanterky a koupila si krásně oranžové klubíčko MERINO vlny a doma jsem se vrhla na první sloupky ...
Nikdy v životě jsem se takhle moc nehádala s počítačem :-) zní to praštěně, ale opravdu jsem na něj křičela :-) Abych byla konkrétnější, křičela jsem spíš na tu paní, která na youtube zveřejnila videa, kde podrobně a polopaticky popisovala základní sloupky, nahození vlny, apod. ... :-) Moje úplné začátky byly tedy velice hlasité a vůbec mi to nešlo :-) Chtěla jem udělat čepičku pro jednu princeznu ale nakonec to skončilo jako čepice pro plyšového hrocha a háček jsem zase odložila se slovy že tohle přece jen nedám, že jsem asi prostě levá ....
... po tomto "neúspěchu" jsem si myslela, že je to definitivní, že jsem to vzdala, ale pořád jsem na internetu hledala jakékoli stránky o háčkování až jsem narazila na blog Fizule71 a to mě naprosto dostalo :-) Troufám si říct, že paní Lence vděčím za to, že jsem našla odvahu a odhodlání začít a toto odhodlání mě neopouští, ale přímo mě pohlcuje. Některé z mých výtvorů jsem si půjčila právě od paní Lenky, ale pořád na jejím blogu nacházím nové a nové nápady a vzory a snažím se podle nich přejít na vyšší level. Občas můj manžel dostane příkaz, že mi musí schovat vlny i háčky, abych byla schopná dělat i něco jiného :-)
Zatím jsem stále ve stadiu pokusů, ale pevně věřím v to, že to bude lepší a lepší a jednou budu já tou babičkou za kterou přijde vnouče a poprosí mě jestli bych je nenaučila háčkovat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat