Po určité odmlce způsobené hromadou povinností, starostí, radostí, ale hlavně kopicí práce se konečně zase dostávám k popisu naší báječné dovolené :) Doufám, že se Vám moje povídání až dosud líbilo a bude se Vám líbit i nadále :)
SOBOTA 26.7. 2014
Po dni volna, jsme měli v plánu další cyklovýlet, tentokrát v okolí Kolína.
SOBOTA 26.7. 2014
Po dni volna, jsme měli v plánu další cyklovýlet, tentokrát v okolí Kolína.
„V Kolíně by měla být
rovina“ tuto větu nám opakovaly obě maminky a mysleli jsme si to i my. Je to
pravda … Ale jen částečně, protože my jsme si opět vybrali cyklotrasu, kde byl
jediný kopec široko daleko. Do Kolína jsme opět vyrazili autem s koly na
střeše. Měli jsme naplánovanou trasu k Polepským vodopádům.
Z kolínského Karlova náměstí jsme
vyrazili po modré značce směrem do vesnice Polepy. Cesta vedla nejprve
příměstskou částí a stočila se na lesní cestu kolem říčky Polepky.
Po modré značce jsme dorazili až k místu, kde se říčka Polepka hezky valí z vršku a vytváří tak krásný pěnící vodopád.
Když jsme se řádně pokochali a občerstvili, vyšlápli jsme si kopeček do vesnice Polepy. Měl nás ještě čekat jeden vodopád, ale bohužel přístupová cesta k němu už nebyla cestou a my jsme danou odbočku přejeli aniž bychom cokoli zaregistrovali :)
Neustále jsme sledovali modrou značku, která nás dovedla až k dalšímu místečku, kde jsme tentokrát mohli zastavit na delší dobu, zdlábli jsme svačinu z batůžku a čerpali další síly.
Nachází se tu příjemné odpočívadlo s lavičkou a hned vedle je horolezecká stěna.
V rybníčku se to hemžilo rybama, vyhřívaly se na sluníčku a občas vyskočily nad hladinu ...
Hned vedle rybníčku byl krásný starý mlýn, který teď už asi ani nefunguje jako mlýn, ale obydlený byl ... NESKUTEČNÁ SAMOTA ...
Staré Tatřičce chybělo kolo, ale myslím si, že by nejezdila ani kdyby jí to kolo vrátili :)
Po důkladném odpočinku jsme si řekli, že pojedeme dál ... Největší překvapení následovalo hned vzápětí, když jsme zjistili, že kolem rybníka to nejde a musíme se vrátit stejnou cestou kudy jsme přijeli :) No co se dalo dělat ... Vyšlápli jsme si kopec, který jsme předtím krásně sjeli a vydali jsme se na zpáteční cestu.
Cestou se nám naskytl výhled na tenhle úžasný železniční most ... Hledala jsem foťák v brašně a manžel vylezl na vršek, aby mi našel nejvhodnější místo pro focení. Najednou se ozval křik ... když jsem vzhlédla, Standa měl v očích děs a od jeho nohou běžela tryskem paní bažantová :) Nevím kdo se vyděsil víc, ale myslím si, že to nepřeženu když řeknu, že to bylo asi padesát na padesát :)
No pak už se jelo celkem po rovince až do obce Pašinka, kde jsme se zastavili v místní hospůdce na malinovou limonádu Koli (z Kolína). Jelikož hospůdce chyběla zahrádka a dovnitř se nám vůbec nechtělo, vypili jsme si limonádu z lahve u silnice na chodníku :)
Při sjezdu z kopce už směr Kolín jsme si ještě všimli místní tvrze ...
Jinak cesta zpátky do Kolína už proběhla naprosto bez žádných komplikací, ale přihodila se nám moc pěkná příhoda :)
Jedeme si takhle kolem pole krásnou cestou a před námi stálo auto a v něm rodinka (máma, táta, kluk a pes). Paní stála zoufale vedle auta a pán něco hledal na telefonu v autě. Když jsme se dostali na jejich úroveň tak paní plná očekávání zvolala, jestli by se nás na něco mohli zeptat. Inu proč ne ... Otázka zněla "Prosím Vás kudy se dostaneme do Kuřimi???" Ani nemusím snad říkat, že nás tenhle dotaz velmi pobavil ... Manžel se na paní podíval a pravil "No zeptat se můžete, ale my jsme z Budějovic ............. Českých" všichni jsme se začali smát, protože paní pravila "Aha ... no my jsme z Děčína". Ale situaci zachránila naše "papírová GPS", kde jsme našli zmiňovanou obec a snad jsme je nasměrovali i správným směrem :)
Po modré značce jsme dorazili až k místu, kde se říčka Polepka hezky valí z vršku a vytváří tak krásný pěnící vodopád.
Když jsme se řádně pokochali a občerstvili, vyšlápli jsme si kopeček do vesnice Polepy. Měl nás ještě čekat jeden vodopád, ale bohužel přístupová cesta k němu už nebyla cestou a my jsme danou odbočku přejeli aniž bychom cokoli zaregistrovali :)
Neustále jsme sledovali modrou značku, která nás dovedla až k dalšímu místečku, kde jsme tentokrát mohli zastavit na delší dobu, zdlábli jsme svačinu z batůžku a čerpali další síly.
Nachází se tu příjemné odpočívadlo s lavičkou a hned vedle je horolezecká stěna.
V rybníčku se to hemžilo rybama, vyhřívaly se na sluníčku a občas vyskočily nad hladinu ...
Hned vedle rybníčku byl krásný starý mlýn, který teď už asi ani nefunguje jako mlýn, ale obydlený byl ... NESKUTEČNÁ SAMOTA ...
Staré Tatřičce chybělo kolo, ale myslím si, že by nejezdila ani kdyby jí to kolo vrátili :)
Po důkladném odpočinku jsme si řekli, že pojedeme dál ... Největší překvapení následovalo hned vzápětí, když jsme zjistili, že kolem rybníka to nejde a musíme se vrátit stejnou cestou kudy jsme přijeli :) No co se dalo dělat ... Vyšlápli jsme si kopec, který jsme předtím krásně sjeli a vydali jsme se na zpáteční cestu.
Cestou se nám naskytl výhled na tenhle úžasný železniční most ... Hledala jsem foťák v brašně a manžel vylezl na vršek, aby mi našel nejvhodnější místo pro focení. Najednou se ozval křik ... když jsem vzhlédla, Standa měl v očích děs a od jeho nohou běžela tryskem paní bažantová :) Nevím kdo se vyděsil víc, ale myslím si, že to nepřeženu když řeknu, že to bylo asi padesát na padesát :)
No pak už se jelo celkem po rovince až do obce Pašinka, kde jsme se zastavili v místní hospůdce na malinovou limonádu Koli (z Kolína). Jelikož hospůdce chyběla zahrádka a dovnitř se nám vůbec nechtělo, vypili jsme si limonádu z lahve u silnice na chodníku :)
Při sjezdu z kopce už směr Kolín jsme si ještě všimli místní tvrze ...
Jinak cesta zpátky do Kolína už proběhla naprosto bez žádných komplikací, ale přihodila se nám moc pěkná příhoda :)
Jedeme si takhle kolem pole krásnou cestou a před námi stálo auto a v něm rodinka (máma, táta, kluk a pes). Paní stála zoufale vedle auta a pán něco hledal na telefonu v autě. Když jsme se dostali na jejich úroveň tak paní plná očekávání zvolala, jestli by se nás na něco mohli zeptat. Inu proč ne ... Otázka zněla "Prosím Vás kudy se dostaneme do Kuřimi???" Ani nemusím snad říkat, že nás tenhle dotaz velmi pobavil ... Manžel se na paní podíval a pravil "No zeptat se můžete, ale my jsme z Budějovic ............. Českých" všichni jsme se začali smát, protože paní pravila "Aha ... no my jsme z Děčína". Ale situaci zachránila naše "papírová GPS", kde jsme našli zmiňovanou obec a snad jsme je nasměrovali i správným směrem :)
PROSTĚ ... POTKALI SE U KOLÍNA :)
Náš Kolínský okruh byl dlouhý 30 km a jelikož jsme toho měli ještě málo, zajeli jsme si ještě na pivo do Zbýšova takže celková kilometráž byla 35,2 km :)
Žádné komentáře:
Okomentovat